Na pul ceste mezi mesty Kitchener a Cambridge u dalnice 401 v jiznim Ontario staval obrovity K-Mart. Jenze asi casem prestal vynaset - byla to taky pitomost postavit K-Mart uprostred niceho. A tak byl K-Mart zrusen a budova prodana. Koupil ji manik jmenem John Ireland a udelal tam hudebni klub skrizeny s barem. Klub to byl svetovy a bar taky. Jmenoval se Lulu.
Vystupovaly tam vsechny hvezdy svetove hudby, ktere uz nevyzadovaly k vystoupeni stadion pro 50 tisic lidi - protoze do toho baru veslo jen tak 3000 lidi... Byli tam Nazareth, i nekompletni Deep Purple, Chuck Berry a B.B. King a John Lee Hooker a mistni kanadske hvezdy jako Lee Aaron, Kim Mitchell a nebo i Barenaked Ladies (ano, ta kapela se jmenuje Uplne Nahe Zenske, i kdyz je to sest tlustych chlapu v sortkach). A ruzni ti rebelove, jako rock-rebel George Thorogood a country-rebel Steve Earle - Shania Twain tehdy jeste byla mala holka a zila kousek na sever odtamtud, v Timmins...
A bar to byl taky svetovy - dokonce nejdelsi bar na svete, bylo to v Guinessove knize rekordu a prodavali tam tricka s napisem "LULU - The Home of the Longest Bar in the World". Rekordu bylo dosazeno jednoduchym figlem, ze bar vedl po cele budove a uznejte ze budova, kde driv byl K-Mart musela byt pekne velika a vselijak se kroutil a zatacel - na nekolika mistech se to dalo podlezt - takze bar pokracoval neprerusen... no atrakce. U baru jsem sedaval i ja a stary znamy Charlie Bronson - Old Stone Face, neboli stara kamenna tvar. Charlie Bronson, i kdyz vypada dosti mexicky, se jmenoval puvodne Karel Bucinsky a narodil se ceskym rodicum v Pennsylvanii a v tom baru sedaval proto, protoze John Ireland byl jeho svagr. Johnova sestra Jill, taky herecka, byla Charlieho manzelka a tehdy jeste zila.
A v Kanade u baru se nevedou zadne hluboke filozoficke uvahy - to neni jak u vas v Cesku, takze rec, volne propletena skytanim a rihanim, sla asi takto
H Chuck! Buchinsky is a Czech name! (Chuck - Bucinsky je ceske jmeno!)
B I know.. and I was christened Karel, not Charles! (Ja vim, jsem taky pokrteny Karel a ne Charles!)
H ... and I was christened Rostislav, not Ross! (.. a ja jsem pokrteny Rostislav a ne Ross!)
B Gosh... what they have done to us!? (Smarja - co to s nama udelali?)
H I used to be a Czech! (Jsem byvaly Cech!)
B I know - how could I miss that! (Ja vim - to mi prece nemohlo uniknout!)
H Where did ya get that Bronson then? (A kde jsi prisel k tomu Bronsonovi?)
B It's a street in LA - looks better on a screen.. (To je jmeno ulice v LA - vypada to lip na platne)
H I used to live on Bronson in Kissimmee.. (Kdysi jsem bydlel na Bronsonove ulici v Kissimmee..)
B Hey! That alone makes us contrymen - let's drink to that! (Hej! Uz to z nas dela krajany! Zapijeme to!)
Atakdale atakdale... jenze my jsme sem prisli na uplne jinou slavnou starou kamennou tvar - ten den v Lulu vystupoval Johnny Cash. Sedeli jsme u stolecku pod jevistem a zirali jak na Sochu svobody. Johnny Cash neni jen zpevak a uz vubec pouze "country zpevak" - Johnny Cash je neco jako narodni poklad v cernem kabate do pul stehen, narodni pamatnik, neco jako socha Radegasta a Jana Zizky na Vitkove v jednom, jestli nekdy budou pridavat patou tvar k tem na Mount Rushmore, tak by tam mela byt velka stara kamenna tvar Johnny Cashe. Tvar s tim znamym bambulatym nosem a malou babyface bradickou, tvar u ktere slysite ten hlas jako zvon i kdyz tam neni.
Johnny sebou na vystoupeni vozil celou rodinu, aspon se mu nestyskalo, kdyz byl na cestach. A tak ve vystoupeni zaznela i pisen predvedena jeho synem John Carter Cash, bylo klukovi tehdy tak patnact let, jisteze i maminka June Carter - Johnnyho manzelka - taky zapela jakousi starsi pisen. To vsechno jeste slo, horsi bylo, ze Johnny je takovy dobrak - nebo pod pantoflem, zalezi jak se to bere - ze sebou taha celou Carter family, coz jsou tri sestry jeho manzelky June. Normalne tyhle starsi pani zpivaly backup, jako vzadu delaly uuu a aaaa a duvap duvap duvap, ale jestli byl Johnny unavenej nebo co, a nechal Carter Family zapet pisen samostatne a to vam byl fofr. Ten jekot by zastavil rozjety vlak - a bylo jasno proc Carter Family ma vzdy pridomek "legendarni" - o takovem vriskotu musely jit legendy uz od valky.
I June byla nejaka rozjeta a zniceho nic zcela bezduvodne zacala na jevisti poskakovat, vyzula si boty a v cernych puncochach predvadela neco jako kombinaci kankanu a Texas two-step. Johnny se na ni podival prisnym okem a June zacouvala do zadni rady a zacala delat uuuu a aaaa jak mela. Vsem nam byly znamy povesti a legendy o uzivani drog a presprilis alkoholu, kterym se mel Johnny udajne oddavat, ale tehdy na tom jevisti byl Johnny pozitivne jediny strizlivy a s jasnou hlavou.
Co se tykalo repertoaru, tak to byl nejspis typicky mix od nejstarsich hitu jako Folsom Prison Blues, pres San Quentin, kde si Johnny sam odpiskl, co mu cenzura BBC na tom puvodnim zaznamu zacatkem sedesatych let vypiskla jako nevhodne az po pomale, patrioticke pisne, co se objevily na dvojalbu k dvoustemu vyroci zalozeni Spojenych statu. Johnny sam, jen s obcasnym brnknutim na kytaru, odrecitoval celou Gettysburg Address. Gettysburg Address neni adresa, kde bydlel Lincoln, je to rec, kterou Lincoln pronesl pri otevirani hrbitova na miste bitvy u Gettysburgu v Pennsylvania, tady se to uci i deti ve skole, jako kdyz v Cesku deti recitovaly "Pro koho Lenin zil, vsem lidem pro stesti, ted klidnym spankem spi, na Rudem namesti", tak tady zase deti umi tu rec, co zacina "Four score and seven years ago..." Dav divaku, ktery pred chvili rval a povykoval a vesele po sobe hazel prazdne flasky od piva, ztichl a poslouchal...
A tehdy poprve jsem slysel i jinou Johnnyho novinku, pisen "The Man Who Couldn't Cry" - (Muz, ktery nemohl plakat) - pribeh o cloveku, co nebyl schopen uronit slzu, psa mu prejeli, zena mu utekla, ruku ztratil ve valce, odmitli mu vydat knizku, udelal film, ale byl to propadak, porad zadne slzy, nakonec skoncil ve vezeni, kde s nim delali hrozne veci, ale porad zadne slzy a tak nakonec skoncil v blazinci. Mel tam spoustu pratel a casto hral sachy a bylo mu fajn. A pokazde, kdyz prselo, tak plakal. Az jednou prselo ctyricet dnu a ctyricet noci v kuse - a on plakal a plakal a plakal. Na ctyricaty prvni den zemrel na uplnou dehydraci. Dostal se do nebe, nasel sveho psa, pripojil si znovu ruku, kterou ztratil pred lety a dole na zemi jeho byvaly zamestnavatel zbankrotoval, vezeni kde byl vyhorelo a cela zeme trpela dlouhodobym suchem.
Dav cumel (my taky), brady dole a malem jsme zapomneli tleskat. A ja jsem vzpominal a patral v pameti, jaky jsem mel asi pocit, kdyz jsem kdysi za mlada slysel nejakou anglickou pisnicku, treba Elvise nebo Jerry Lee Lewise a neumel jsem tehdy jeste anglicky, abych rozumel textu. Logicky si uvedomuju, ze takova doba musela nekdy byt, ale tehdy mi to tak pripadalo, ze jsem rozumel anglicky odjakziva - ze to tak bylo vzdycky.
A nasledovala rad osvedcenych hitu a vsem nam bylo krasne a nic nebolelo. Nakonec Johnny spustil Boy Named Sue (Chlapec jmenem Zuzanka), o chlapci, kteremu jeho otec dal zenske jmeno, aby mu to udelal tezsi a udelal kluka odolnejsim. Pisen konci zvolanim "kdybych mel syna, tak ho pojmenuju John nebo George ale nikdy ne Zuzana" - ovsem protoze tohle se cele odehravalo v baru s i tady smesnym jmenem Lulu, tak to Johnny zakoncil s upravenou verzi "If I ever had a son, I wouldn't name him John or George - I would name him Lulu!" (Kdybych mel syna, nepojmenoval bych bych ho John nebo George, pojmenoval bych ho Lulu!) - a spolecensky unaveny dav spokojene jasal...
A pak uz byl konec, vysli jsme ven, venku bylo 40 stupnu pod nulou a byly Vanoce...
Rosta -----