Je ctvrteho cervence 2001. The Fourth of July. Nejvetsi americky svatek. Neni nic vetsiho. A misto je Key West.
Neprisel jsem sem s umyslem si to misto zamilovat. Prisel jsem se jen podivat. Objevit tvare a mista. Projit se. Promluvit si. Z pozice nezucastneneho pozorovatele, jak vtipkoval Jan Werich. Ale jak uz jste jednou tady, je to uplne jine - nemate jinou moznost nez si Key West zamilovat.
Neni to tak tezke. Je tu toho tolik. Nejtezsi casti vyletu do Key West je odjezd z Key Westu. Protoze Key West neni zase tak moc misto. Je to pristup k zivotu. Nebo postava z knihy. Je to anomalie, ano, ale kdyby to nebyla anomalie, tak by to nebyl Key West. Key West je rozhodne a definitivne jiny - tak to asi musi byt. Je to spletenina kultur a sub-kultur - propletena jako copanky na hlavach reggae muzikantu. Misto, ktere vam nic nepredstira, misto, kde minulost je stale pritomna a kde budoucnost je jen zitra. Prochazka po Key Westu je jako kouzelna zahadna tura - jako magical mystery tour od Beatles. Tura zaplnena zajimavymi tvaremi a kouzelnymi misty, ktera jsou na tomto ostrove doma.
Kde zacit prochazku? Kdekoliv - treba u chlapika, ktery vyrabi jednostrunne slide-kytary a nebo muzeme zacit tam, kde to vsechno konci, na hrbitove - tedy na Key West Cemetery. Jsou tu vsichni. Jmena, kterymi jsou dnes oznaceny ulice v Key West. Simonton. Greene. Whitehead. Fleming. Mnoho jmen ale nezdobi zadne ulice. Vojaci. Namornici. Pirati. Velrybari. Basnici. Maliri. A normalni lidi. Smes lidi, kteri sem z nejruznejsich duvodu prisli a byla z toho laska na prvni pohled. A ted sdili s ostatnimi ten kousek zeme ve stredu Old Town, tak kde se Margaret Street krizi s Angela Street a kde cedule na salamovniku (ano, strom na kterem rostou salamy) hlasa "Cemetery Hours Sun Up to Sun Down" (Hrbitov otevren od vychodu do zapadu slunce). Na nahrobnim kameni jednoho z hrobu je napis suse konstatujici "I told you I was sick!" (Ja jsem vam rikal, ze jsem nemocnej!)
V Key West maji pochopitelne i majak - tenhle byl postaven v roce 1825. V devatenactem stoleti, jeden z nejnebezpecnejsich utesu pro namorni plavbu byl prave v Key West. Uzky pruliv mezi Golfskym proudem a utesem je poset zbytky ztroskotanych plavidel. A centrem tohoto namorniho hrbitova byl prave Key West. Tehdy ve meste zili vlastne jen pirati. Na pobrezi davali svetla tak, aby si kapitani lodi mysleli, ze naviguji spravne, ale zatim najeli primo na utesy a ztroskotali. Tem svetlum se rikalo "Judas Lanterns" (Jidasovy lucerny) a sbirani vseho, co zbylo po ztroskotanych lodich bylo zamestnani a rikalo se jim "wreckers" a co se naslo se vydrazovalo na drazbach. A protoze si pak uz nestezovali jen majitele soukromych lodi, ale i U.S.Navy, tak byl v tom roce 1825 postaven majak, ktery stoji dodnes. I kdyz - historicke zaznamy pravi, ze jeste v tom roce 1825 bylo v drazbe na Key West vydrazeno za 300 tisic dolaru "vyplaceneho zbozi" - takze vsechny problemy majak asi nevyresil...
V dnesnim Key Westu muzete navstivit i nebe - ne, TO nebe - tohle je Blue Heaven. Modre nebe. Restaurace pod stromy. Hlinena podlaha. A kurata a slepice chodi kolem dokola, tam zobnou, tamhle neco seberou. Kokokodak! Povest pravi, ze kdysi mela Blue Heaven status "tri-hvezdickove restaurace", ale zrovna, kdyz tam sedel ten chlap, co udeluje ty hvezdicky pro restaurace - tak se majiteluv pes rozhodl s velkym kravalem honit kohouta a slepice pod stoly v restauraci - a tak ze tri hvezdicek zbyla jen jedna. Ale bez ohledu na hvezdicky, restaurace Blue Heaven je porad v provozu a porad unikat - kde jinde muzete jit na veceri a vedle mit hrbitov pro kohouty? Ano, hrbitov pro kohouty - je tam. A jeste je tam i sprcha za dollar. To je od te doby, kdy jeste v hornim patre byl i bordel a prostitutky vyzadovaly cistotne zakazniky. Dnes uz tam bordel neni - dnes uz je tam jen takove muzeum pametihodnosti a sidli tam ten chlapik, co vyrabi ty slide-kytary jen s jednou strunou.
Restauraci je tam spousta - kucharstvi je umeni - je to jako malovat neco na platne. Jako treba Michaels Restaurant... seared duck... grilled quail... to jsou vsechno jidla. Pripravovano pod dohledem nikoliv slepic, ale tentokrat kocky jmenem Leon, ktera chodi od stolu ke stolu, ne ze by zebrala - ona chodi jen kazdeho pozdravit - rict "hi!" Dalsi restaurace je Cafe des Artistes, udajne zarizene ucetnim Al Capona, puvodne to byl taky bordel, ano zajimave, ja vim, dnes serviruji pochoutky jako Lobster Tango Mango nebo Grouper (to je ryba!) Braise au Citzon Vezt (to co znamena nemam poneti).
A v hlave mi porad znela pisnicka Robbie Robertsona...
All of a sudden I could hear somebody whistling
From right behind me
I turned around and she said
"Why do you always end up down at Nick's Cafe?"
I said "I don't know, the wind just kind of pushed me this way."
(A najednou jsem slysel nekoho hvizdat
Primo za mnou
Otocil jsem se a ona povida
"Proc vzdycky chodis sem do Nick's Cafe?"
A ja rekl "Nevim, ten vitr me sem tak nejak dotlacil.")
A pak je tam Sloppy Joe's. Ovsem tenhle Sloppy Joe's neni to misto, kde sedaval Hemingway. To je blafak na turisty. To prave misto je za rohem a jmenuje se to Capt. Tony's. Sem chodival Papa Hemingway. Zajimave misto. Tmave. Pro nektere mozna i trochu strasidelne. Ale mozna, ze je to jen ten "strom obesencu" hned vedle baru. Jo, na tom strome se veselo, pouzivalo se jako sibenice. Rika se, ze pres 800 (osm set) mistnich zlocincu se na tom strome zhouplo.
A nebo je to tim nahrobnim kamenem? U korenu toho stromu stoji nahrobni kamen a je na nem jmeno Reba Sawyer. Ale pod tim kamenem neni zadny hrob, zadny strach. To bylo takhle - Capt. Tony mel dlouholetou pritelkyni jmenem Reba Sawyer, a teprve az zemrela, tak se jeji manzel dozvedel, co se vlastne cele ty roky delo. A jak byl pan Sawyer rozcilenej - kornuto! -, tak sel na hrbitov, vytrhl jeji nahrobni kamen ze zeme a postavil ho Tonymu pred dvere. No a Capt. Tony akorat ve vsi slusnosti a pietne vzal ten nahrobni kamen a umistil ho tam, kde je dnes, ke stromu.
Key West - pokud vam nepadne do oka okamzite, se naucite mit radi velice rychle. Vite co je Key West lime pie? To je neco jako kus bileho sladkeho dortu - moc dobre... zkuste to v La Trattoria na Duval Street. A nejen kvuli jidlu. Key West musite mit radi kvuli tomu duchu Margaritaville. Kvuli rytmu reggae v Rum Runners. Kvuli nedelnim cajovym taneckum v La-Te-Da. A zapadu slunce tancicimu na vlnach Mallory Square. Stejne jako to je v te vzpominane pisnicce Robbie Robertsona..
She said " There is one thing you've got to learn
Is not to be afraid of it."
I said "No, I like it, I like it, it's good."
She said "You like it now
But you'll learn to love it later."
(Rekla "Jednu vec, co se musis naucit
Je se toho nebat."
Rekl jsem "Ne, libi se mi to, libi se mi to, je to dobre."
Ona rekla "Ted se ti to jenom libi
Ale pozdeji se naucis to primo milovat.")
A pak jsem si sel lehnout na plaz a divat se na zapad slunce - na tohle show se da divat porad dokola, to mne nikdy nenudi. Zadne re-runs. Vzdy nove a cerstve predstaveni. I pro nas mistni. Pres den jsou na plazich akorat turisti, okolo seste vecerni uz maji spalenou kuzi, tak jedou na pohostovost do nemocnice se nechat osetrit, a parkoviste u plazi se vylidni, ale jak nastane cas zapadu slunce, tak se zacnou sjizdet mistni. Cas na kulturu. Jako kdyz se chodilo v Kojetine do kina. Akorat, ze kdyz zacnou bezet zaverecne titulky, tak se dav necpe u vychodu, aby uz byl honem venku, jako by na tom zalezelo. Tady show skonci a kazdy sedi dal. A travi. Zazitek ze zapadu slunce ci veceri z restaurace - to je jedno. Sedadla nejsou ocislovany jako v Cesku. Ani v kinech ne. A je zcela bezne, ze slunce zapadne a divaci - lidi na plazi - zacnou tleskat. Nebo i zpivat .. "heeey heeey goood byeee!" - kdyz jsem to videl a slysel poprve, cumel jsem jak zaba z kysky... nebyla to moje vina, vyrostl jsem nekde jinde...
A vyrostu
a me oci uvidi
daleko do zmen musim jit
v case ktery jsem proplytval
Prilis casne na zapad slunce
narodil jsem se mezi ctyrmi zdmi
a zadna z mych tvari
nemohla videt budouci dalky ...
Za mnou po plazi nekdo prisel. Ozvaly se kroky, pak ustaly, zvuk sirky skrtajici o krabicku, par vterin ticha a potom vydechnuti prvniho koure zapalene cigarety.. fuuuuu...
"Ahoj, Rossi!" - ozvalo se za mnou.
Otocil jsem se tak rychle, az mi ruplo za krkem.
Za mnou nikdo nestal.
-----
Rosta
----
Chtel bych pripomenout, ze za par dni - 11.cervence - tomu bude rok, co zemrel muj pritel a nas pritel, slovensky hudebnik, humorista a navzdory sve hubenosti osobnost sirky renesancni - Jaroslav Filip. http://www.jarofilip.sk/
-----