Tohle se odehralo uz pred mnoha lety. Zabyval jsem se zrovna toulanim se po Americe, luxusnim zpusobem a zaroven jako vandrak - presne pul na pul. Jeden den jsem trunil za volantem Cadillacu nebo Lincolnu a druhy den jsem stal na okraji silnice a stopoval nakladaky za ucelem svezeni.
Fungovalo to asi takhle: V Toronte, tedy Markhamu, byla firma, ktera se zabyvala dorucovanim osobnich aut po ose z Toronta kamkoliv do Ameriky. Vyuzivali toho predevsim tzv. "snowbirds" - tedy lide, co na zimu odjizdeji na Floridu, do Texasu, Arizony nebo Californie. Ti lide, vetsinou starsi a neprilis ochotni stravit dva nebo tri dny za volantem, do svych zimnich pribytku jednoduse leteli letadlem a zaplatili agenta, aby jim tam jejich auto nekdo dovezl. Agent najal vselijake dobrodruhy (jako ja), kteri prevzali auto v Toronte, za tri nebo ctyri dny s nim dojeli do San Diega nebo za dva dny do Miami, tam si majitel auto prevzal, zkontroloval, aby nic nebylo poskozene (jinak prusvih a volala se pojistovna), proplatil benzin a zaplatil poplatek ridici a ridic se vydal zpatky na cestu do Toronta. Autobusem, letadlem a nebo vetsinou stopem - coz byvalo nejzajimavejsi a nejlacinejsi. A na jare to zase bylo opacnym smerem: "tady mas jmeno a adresu a v Houstonu budes toho a toho dne a dovezes auto do Mississaugy." Proc ne?
Jestli to tak funguje dodnes, opravdu nevim, snad uz je dnes lacinejsi si to auto nechat poslat Amtrakem a taky co socialisticky OHIP (Ontarijske zdravotni pojisteni) omezil, pripadne docela zrusil proplaceni uctu z americkych nemocnic, tak pocet Kanadanu tahnoucich na jih se velice zredukoval, aspon tady na Floride uz tech Kanadanu neni tolik, co jich byvalo, a je to skoda. Tehdy to tak bylo.
A tak jsem poznal mile a mile cest za volantem auta, ale taky jsem hodne mil usel pesky po kraji cesty.
A to zrovna byl konec rijna nebo zacatek listopadu a ja jsem stopoval ve West Virginia, nekde v oblasti Flatwoods, blizko Sutton, tam kde konci I-79 a zacina spojka Highway 19. Tam jsou silene kopce. Jak se to cele presne jmenuje nevim, urcite je to soucasti Appalachian Mountains, vlevo ten hreben byla hora jmenem Backbone Mountain, prede mnou New River s tim uzasnym mostem, kde je jednou za rok legalni "base jumping" - tedy skocit z mostu padakem, tak moc vysoko to je a za tim Blue Ridge, kde je dnes Big Walker tunnel.
Byla zima, bylo uz pozde vecer, nekdy po jedenacte, uz jsem zacinal byt prochladly a aut jednak moc nejezdilo a ty co jely, nezastavily. Uz jsem premyslel, ze zalezu vedle cesty do lesa, vytahnu "space blanket" a necham pokracovani cesty na zitrek. Az nakonec se na kopci vynoril postarsi nakladak s navesem, takzvany "semi", znacky Mack. To, ze to byl Mack se pozna podle znacne velkych chromovanych pismen na kapote, takze to jde precist uz z dalky a taky podle toho, ze na predni hrane kapoty ma pomerne velkou chromovanou figurinu buldoka, asi jako Jaguary tam maji psa (nebo on to je jaguar?) a Rollsy jakousi Artemis, bohyni lovu nebo tak nejak.
A brzdy udelaly fu-fu-iiiii-click-fuuu a me bylo hned jasne, ze to bude sympaticke svezeni. Vysplhal jsem se do kabiny a sedel tam chlap vic jako stokilovy, podal mi ruku a rekl, s tim typickym jizanskym prizvukem: "Big Joe's the name and this here rig's called Phantom 309" - tedy "rikaji mi Velky Joe a jmeno meho nakladaku je Fantom 309". Kdyz ma nakladak naves nebo prives, tak je v mistnim slangu oznacovan jako "rig" - tedy souprava. Zeptal jsem se ho, proc dal svemu nakladaku takove divne jmeno "Fantom 309" a on na to, ze je to nejrychlejsi rig na tehle ci vsech ostatnich tratich a ostatni ridici z nej vidi tak maximalne koncova svetla. Mel jsem sice sve pochybnosti o rychlosti jakehokoliv nakladaku v oblasti, kde jsme byli, plne stoupani, kde i nejsilnejsi nakladakem jede krokem a klesani, ze u kazde zatacky byly "escape ramps" - unikove rampy namirene zase do kopce v pripade selhani brz, ale nerikal jsem na to nic.
V aute bylo teplo, pristroje deska svitila jako Madam La Rue pinball, Joe prehazoval jeho deset kvaltu dopredu a vypravel jeho pribehy, ja jsem na oplatku vypravel zase ty moje a cesta ubihala krasne. A prejeli jsme New River a dole pod kopci se objevila svetla z Beckley. A Joe mi rika, tam dole je truckstop, tam te necham vystoupit, protoze ja uz budu odbocovat. Za chvili se opravdu objevil na prave strane velky truckstop, byl jsem tam uz parkrat predtim, je tam trucker's bar jmenem "Fast Eddie's". Rozloucili jsme se, Joe mi podal dolar a rika: "Jdi si sednout k Fast Eddie's a dej si tam kafe na mne, na Big Joe". A za moment byl pryc. I ta koncova svetla zmizela na ten sup.
Vesel jsem do baru, vylezl na stolicku a objednal si to kafe, ze mne posila Big Joe: "Big Joe's setting this dude up!" V ten moment se vsechno zastavilo. Vyvalene oci, hlavy hostu se otocily ke mne jako sovam sneznym, ze by si je malem odsroubovali. Barman ztuhl, zbledl, vsude ticho, i to radio z repraku nad hlavou prestalo hrat a papousek v kleci za barem zdesene vzkrikl "What?" Ted byla zase rada na mne, abych se zacal divit: "What's the matter did I say something wrong?" (Copak - rekl jsem neco spatne?)
"Ale ne", rika mi ten barman, kdyz se trochu otrepal. "To se tady cas od casu stava. Kazdy ridic tady vi, kdo je Big Joe. Ale tobe to asi musim povypravet. To bylo asi tak pred deseti lety, ano, tak deset let to muze byt, tam zpatky za Sutton, tam kde ti Big Joe zastavil, zastavil u krizovatky ten zluty skolni autobus a deti zrovna vystupovaly a prebihaly pres cestu, kdyz se Big Joe zrovna prehoupl pres vrchol kopce. Vsechny ty deti mohly byt prejete, ale Big Joe strhl rizeni a naves mu zacal jit do smyku a zavirat se jako sklapeci nuz a tak to Big Joe vzal dolu z cesty do strze a zabil se, jen aby neprejel ty deti. A to byl konec Big Joe a jeho nakladaku jmenem Phantom 309 - i kdyz, jednou za cas, kdyz je mesic takovy zamlzeny, se tu objevi stopar jako ty, a rika, jak mu zastavil Big Joe a kus cesty ho svezl..."
Ted jsem hledel jako sova snezna pro zmenu zase ja. "Tak to je ten pribeh", pravil barman. "A dej si jeste jedno kafe na ucet podniku a ten dolar si nechej jako souvenir, at mas nejakou pamatku na Big Joe a jeho Phantom 309".
---------
Rosta
Happy Halloween!