Pamatuju, kdyz jsem byl jeste malej v Cesku, a nabozenstvi se ucilo i ve skole Svatopluka Cecha (to byl spisovatel!) jako nepovinny predmet, ze vsechny kostely mely velice bombasticka jmena. Jako treba kojetinsky kostel Nanebevzeti panny Marie. Vzdycky jsem si zkousel predstavovat tu akci nanebebrani... asi neco jako Blizka setkani tretiho druhu.. Richard Dreyfuss s vyvalenyma ocima... ta ta tada ta tuuu! Nebo v Pavlovicich kostel svateho Jilji! Slyseli jste nekdy o nekom, kdo by se jmenoval Jilji? Vsechno je to tam takove jaksi odtrzene od reality.
U nas doma mame kostel, ktery se jmenuje Church of Saint Maximillian Kolbe. Tomu aspon rikam realismus, zadne etericke veliciny, ale neco co si muzete zive predstavit! Pokud tedy chcete. Maximillian Kolbe byl frantiskansky knez, ktery se narodil 7. ledna 1894 - byl tedy jeste o ctyri roky mladsi nez muj vlastni dedecek! - ve Zdunska Wola v Polsku. Byl nejakou dobu misionarem v Japonsku, ale k vuli nevalnemu zdravi se vratil do Polska. Radsi mel zustat v Japonsku. V roce 1941 byl zatcen a poslan do Auschwitzu. Koncem cervence 1941 velitel tabora vybiral vezne k trestu smrti hladem, coby trest za predchozi pokus o utek, a Kolbe se nabidl na misto jineho vezne, ktery udajne mel deti. Neni znamo, zda onen docasne zachraneny to pak eventualne prezil. Byl to Zid, sance nulova. Maximillian Kolbe to taky neprezil, 14 dnu trpel hlady a byl zavrazden injekci 14. srpna 1941.
Papez prohlasil Kolbeho za svateho 10. rijna 1982. Po celych Spojenych statech je nejmene dvacet kostelu, ktere dnes nesou jeho jmeno - od Westlake Village, California az po Murdock, Florida; v Evrope, pokud je mi znamo, ani jediny, a potkat tam nekoho, kdo by to jmeno znal je taky vyjimecne. Proc to tak je nevim. Asi se tam boji realistickych svatych a tak to radsi hrajou do pradavna a neurcita... aby se nezkompromitovali... to vite, rezim se muze otocit, a co potom budeme delat, he?
V nasem kostele svateho Maximilliana Kolbeho jsem sedel nedavno a dival jsem se skrze obrovitou sklenenou stenu v cele kostela, na ktere byl vypodoben - "malowane na skle" - jak zpivala Maryla Rodowicz. Drobny clovek s brylema s cernymi ramecky, plesaty, vizazi neco mezi Vojciechem Jaruzelskim a Woody Allenem. Hubeny, vychrtly klavirista - tedy varhanik - s madarsky narodopisnym knirem hral Amazing Grace. Hral zpameti a dival se se mnou. Cez okno. V ustech jako by drzel cigaretu, jen tak na dva tahy, ale ne tady v kostele - drzel tam tuzku mezi zuby, tuzka to byla... jako bych ho odnekud znal...
Za tou sklenenou stenou, v jejimz levem spodnim rohu je vymalovan nas svaty uz je jen kus mangrove dzungle (ano, tak se to pise, Jeniku, mangrove dzungle, zadna "mangrovovova" , jak Valentina Tereskovovova, protoze ty stromy se jmenuji mangrove!), a pak more a modra obloha. Kolbe sotva mohl tusit, ze kdesi na konci sveta existuje El Jobean a ze tam po nem bude pojmenovany kostel. Uprostred zelene, kolem dokola nikde nic. Jestli si pamatujete ten film o Krystofovi Kolumbovi, jak ho hral ten tlustej Depardieu, tak tam taky staveli kostel uprostred zelene dzungle - tak nejak to vypada.
A pred kostelem velikanske parkoviste. Vsimli jste si, ze u kostelu v Evrope nikdy nejsou zadna parkoviste? Aspon tedy u toho "nanebevzeti" zadne nebylo. U Jiljiho taky ne. Ale zase je tam vzdycky kousek od kostela hospoda, kde se da ozrat se do nemoty a do pobliti. Tomu se eufemisticky rika "jina kultura"... A maji tam v tech kostelech zimu. A divnej vzduch. V Kolbeho kostele je klimatizace, vzduch prijemny, zadny smrad. Lidi se tu taky koupou kazdy den. Zadna Evropa... Strop je dreveny a klenuty - s obrovitymi zebry, jako kdyz prevratite lodku vzhuru nohama a schovate se pod ni na plazi, abyste meli stin a pak z toho stinu koukate na more a zvuk surfu se pod tou klenbou lodky tak pekne ozyva a haze to svetylka a more vam vypravi ty svoje vyseptale pribehy dokud neusnete. Mozna maji ty kamenne evropske kostely lepsi akustiku, ale tady zase mame reproduktory Bose kolem dokola a kazdou chvili nam tu zive hraje Diane Bish z te televizni show Joy of Music - nevim, kdo hraje v tech kamennych kostelech s neskutecnymi jmeny, ale Mozart uz umrel, to je znamo...
A pan farar mluvi. Pronasi modlitby za vsechny, kdo zahynuli pri utoku 11. zari 2001, za presidenta Bushe, vicepresidenta Cheney, za FBI, za CIA, za nase ozbrojene sily kdekoliv na svete. Nikdo se tomu nedivi. Polovina z aspon tisice lidi v kostele ma cleny rodiny, deti, pribuzne v armade ci statnich sluzbach. V Cesku - tedy v te udajne demokraticke Ceske republice - ted budou soudit Vojtecha V. Protivinskeho, farare z Rakvic na Breclavsku. Muze byt odsouzen ke dvema letum vezeni. Duvod? Pri poslednich senatnich volbach vyzyval lidi, aby nevolili komunisty. Breclavska policie ho obvinila z trestneho cinu hanobeni naroda, rasy a presvedceni. Co by mu asi v Cesku udelali, kdyby se modlil za CIA?
Soucasti naseho kostela je i hala pro spolecenske udalosti, jako poradani svatebnich hostin, skolka a moderne vybavena kuchyne, odkud dobrovolnice rozdavaly kafe, pomerancovy dzus - jsme na Floride, ne? - a koblihy neboli doughnuts. Zadarmo, jisteze. Nikdo se netlacil, nikdo nebral dvakrat nebo do kapsy...
A kdyz skoncila oficialni mse a projevy, tak pan farar spechal napred, aby si mohl prvni stoupnout u dveri a kazdeho pozdravit a potrast mu rukou a pronest par slov. Neutika se okamzite schovat nekam do sakristie nebo kam, jak je zvykem u vas. Zna vsechny, kdyz ne z kostela tak odjinud. I na mne si vzpomel: "Hi, Ross, I did not know you were a Christian!" Podival jsem se na smolkove modrou oblohu, prechytl doughnut do levacky, abych mu mohl potrast pravici a pravil: "Well, sir, I am today!"
---------
Rosta