(Dle vzpominek Vaclava Burese, jachymovske KZ-cislo 13244)
Po valce se do stredoceskeho regionu vratili tri doktori, vezneni v Osvetimi jako zide a hned si otevreli v Jicine praxi. Jeden z nich, MUDr. Otto Roubicek hledal brzo jine, nejen vynosnejsi postaveni, ale i takove, ktere by vyhovovalo jeho dosavadni praxi. Stal se tedy vezenskym lekarem v Kartouzich. Uz v Osvetimi delal taboroveho lekare. Oddeloval zdrave od nemocnych a ty stare a zeslable soukmenovce urcoval do plynu. Na nikoho pry nebral ohled. Vypravoval to byvaly osvetimsky vezen Potocek z Trebechovic pod Orebem, nyni znova uvezneny. Kdyz poprve pana doktora spatril, zesinal. Mel ale stesti, ze jako jeden z tisicu tam internovanych nebyl jako nepohodlny svedek Ottou Roubickem poznan. Za to pan MUDr. ale byl prilis napadny, nez aby ho bylo mozno s nekym zamenit. Byl stihly, vyssi postavy, jiskrnych cernych oci. Vezni byl zvan "Prkno".
Aby na sebe upozornil, vymyslel si novou aktivitu. V Koreji bezela valka a bylo treba krve pro zranene. Obratil se tedy na tehdejsiho generalniho tajemnika KSC Rudolfa Slanskeho, ze zavede ze zdravych veznu, jak Cechu tak i Nemcu, odber krve. Slansky to libe kvitoval a Roubicek si splhnul. Vsichni nove prichozi museli nastoupit do rady na dlouhe prijimaci chodbe. Pak prisel MUDr. Roubicek doprovazeny dalsimi vezenskymi lekari a kazdeho se vyptaval, jakou nemoci trpel nebo trpi a podle toho vybiral. Pro autora techto vzpominek mukla Vaclava Burese andel strazny zasahl v posledni chvili pred prichodem MUDr. Roubicka v osobe kolemjdouciho vezneneho MUDr. Kmenta, lekare SS z Bulovky. Poseptal mu, aby rekl, ze se leci na lues. Znali se spolu jiz z doby, kdy ho Kment operoval po tezkem uraze vysokym napetim na Tmavem dole u Svatonovic a zachranil mu tehdy poprve zivot. Pan MUDr. Roubicek, kdyz pred sebou videl mladeho urostleho vezne, byl zklaman a zeptal se, kde k tomu prisel. Od Francouzky behem valky v Risi, odpovedel Bures pohotove. Za to dostal facku, ale byl zachranen.
Vybrani z transportu, bylo jich asi 25, byli ihned odvezeni autobusem do Vrchlabi. Tam jim byla odebirana krev tak dlouho, dokud nezeslabli. Potom se prevazeli do Opavy, kde jeden po druhem umirali. S lidmi se nesetrilo. Tak zemrel i Jan Minar z Trstenic u Litomysle. Jeho syn, take Jan, se po obdrzeni zpravy o smrti otce rozjel do Opavy, aby prevezl pozustatky do rodinneho hrobu. Zadal marne. Dostal jen maly kufirek s par vecmi po otci. Predaval mu ho ve skladu pracujici vezen - Nemec a pritom mu poseptal, ze z onoho transportu, se kterym prisel i jeho otec, jich doziva uz jen par. Postupne umirajici davaji pak do lednice a kdyz se jich tam nahromadi pet, hazi je do hromadnych hrobu bez jmen.
Po navratu ho pozvali na StB a rekli a rekli mu, bude-li nekde neco vypravovat, ze ho zavrou. Ve stalem strachu zil az do roku 1980, kdy se po navsteve pribuznych v zapadnim Nemecku uz nevratil. Dodnes zije v Nagoldu.
MUDr. Walter Kment, chirurg SS z Bulovky, tehdy asi ctyricetilety, byl v roce 1950 odsunut. Jeste v temze roce byl pozadan, aby na foru OSN informoval o pomerech v nasich veznicich po roce 1945. Z ostudy byl nam uz tehdy sity kabat, jenze jsme o tom nevedeli.
MUDr. Otto Roubicek nenavidel katolicke kneze. Pise o tom ve sve knize "Dvanact zastaveni" arciopat Anastaz Opasek, ktery sam prodelal jeho metody "leceni", v kapitole Valdicke zastaveni: "Znal jsem velmi dobre tohoto lekare-sadistu, co se zucastnil jako prava ruka Mengeleho selekci svych soukmenovcu." V Kartouzich pak MUDr. Otto Roubicek jako vezensky lekar pocal praktikovat tyto Mengelovy metody. Pozdeji se stal reditelem OUNZ v Jicine.
(Podle vypraveni pani Hany Dvorakove z Pardubic)
Zlociny se dely v semilske nemocnici. Tehdy tam byl primarem zdravotni rada Pluhar. Nemocnice mela chirurgicke, interni a infekcni oddeleni. To infekcni oddeleni bylo zruseno a nadale pouzivano jenom zdravotnim radou Pluharem jako pokusne zarizeni pro likvidaci knezi.
V tech letech (bylo me 21 let) jsem byla v Semilech jako vedouci fotoatelieru, kam tito knezi byli privazeni dvema panu v civilu, vzdy jednotlive. K fotografovani to byli neobvykli lide. Neobvykli tim, ze byli obleceni v civilu, ktery tak mohli nosit v dobe, kdy meli snad o 20 kg vice. Saty na nich visely a take sestrih jejich vlasu byl napadny. Jako u veznenych. Zjistilo se, ze byli privazeni v zelenych antonech a pak asi uz po trech mesicich v semilskem krematoriu zpopelnovani.
V te dobe byl primarem na internim oddeleni MUDr. Sadek z Prahy. Ten prijal k sobe do laboratore byvaleho studenta mediciny, ktery byl ze studii komunisty vyhozen. Spratelili jsme se s nim a chodili k nemu na interni oddeleni. Z okna bylo videt na zadni trakt infekcniho oddeleni, na zahradu, kam tito "pacienti" chodili a tak jsme mohli sledovat zmeny v jejich zdravotnim stavu.
V roce 1951 hlasila "Svobodna Evropa": "V malem mestecku v Podkrkonosi, v Semilech, jsou zdravotnim radou Pluharem a jeho zdravotni sestrou Remzovou usmrcovani knezi injekcemi a jinym zpusobem k pokusnym ucelum. Tito takzvani pacienti ztraceji postupne schopnost mysleni, stabilitu, prestavaji chodit a umiraji."
Jako vedouci fotoatelieru jsem mela negativni snimky techto muzu ulozene jako doklad pro pripad dokazovani, kam tito lide zmizeli a pro identifikaci obeti. Bohuzel to trvalo 42 roku. Kdyz jsem pak v roce 1952 byla odsouzena a az po sedmi a pul letech propustena, atelier byl prestehovan a archiv znicen.
--------------------
Vyseuvedene pribehy pochazi z knihy Zbynka Ludvika, jachymovske KZ-cislo 02480 "Cerna kniha minulosti" a je v ni 292 dalsich vzpominek. Kniha "Cerna kniha minulosti" ma 429 stran, 294 zazitku, 60 vyobrazeni, format B5
K dostani:
Knihkupectvi ACADEMICA
Vaclavske namesti 34
110 00 Praha
nebo u vydavatele:
Zbynek Ludvik sen.
Postfach 93 02 05
D-60457 Frankfurt am Main
nebo pres internet
email: kniha@zludvik.de
-------------------
Absolutne doporucuju.
Rosta
Florida, USA
*************