Od malicka jsem byl knihomol a prolezani knihkupectvi patri k me rutine, kamkoliv cestuji. Pri sve prvni navsteve Ceska v roce 1995 tomu nebylo jinak. Prochazel jsem starou prerovskou pasazi a vsechno bylo jinak, nez jsem si pamatoval. Tady vlevo byl obchod s hudebnimi nastroji a je tam butik, tady v pravo byl bufet, kam jsem kazde rano chodil na kakao a dva rohliky a ted je tam taky butik. Vedle byla obrazova galerie a je tam taky butik! Tady prece nekde musi byt knihkupectvi!
Bylo vlevo za rohem, smerem k namesti naproti byvale budove KSC. Vesel jsem a dal se do prohlizeni regalu. Prodavacka se na mne nesklebila, jak je v Cesku zvykem, protoze okamzite pochopila, ze prisel nekdo, kdo si odnese hromadu knih - coz ji bylo jasne, kdyz jsem pred ni zacal skladat knizky se slovy "tohle si koupim, nechte mi to tu na pultu, ja jdu vybirat dal". Asi treti knizka byla Jenom ne strach od Oty Rambouska - vypraveni Ctirada Masina. Otevru ji, a divam se kdo to vydal, ze by v Cesku prodavali uz i Skvoreckeho knizky? A ono ne, knizku vydalo jakesi Nezavisle tiskove stredisko v Praze, v roce 1990, vydavatelsky kod 233, ISBN 80-85196-02-6. A proc to nevydal Skvorecky, stale mi lezelo v hlave, vydal prece Rambouskovi jeho pameti pod nazvem Krochnu s sebou v roce 1978, mam ji doma v knihovne.
Po navratu domu, za more, jsem se na tuhle zahadu, proc Skvorecky nevydal Rambouskovu knizku o Masinech, zeptal znameho, temer deda Vseveda, a dostalo se mi prekvapive odpovedi: "Protoze to Skvorecky dostal zakazano od Havla, ktery ma vuci Masinum jakesi predsudky. Vsak si to vypatrej sam!" A tak jsem zacal patrat.
Takze vam ted mohu predlozit velmi smutny pribeh o tom, jak velikan a legenda ceske literatury udelal kompromis se svym svedomim a moralnimi a charakterovymi vlastnostmi vydavatele, spisovatele i cloveka - jen proto, aby si to nerozhazel s posvatnou kravou tehdejsi doby, Vaclavem Havlem. Pro jednodussi ctenare, kterí nechapou vznosna slova predchozi vety: bylo to svinstvo!
Ota Rambousek zacal pracovat na knizce Jenom ne strach v roce 1986, rukopis byl dokoncen a predan Skvoreckemu na jare 1987. Puvodne mel Josef Skvorecky zajem to vydat, jenze ukazky z knihy byly otisteny v casopise Zapad (dubnove cislo 1987), ktery byl poslan Vaclavu Havlovi. Havel poslal Skvoreckemu 16. prosince 1987 dopis, kde uvadi sve vyhrady vuci Masinum (i kdyz okolo toho dela piruety a tanecky). Dopis konci takto: "Mam vyhrady proti nekterym jeho poloham, ktere bych tu nerad ted nejak strucne charakterizoval, protoze bych je tim asi simplifikoval. Snad jen to bych mohl, ze mi prechazel mraz po zadech, kdyz se na strankach Zapadu muj davny spoluzak z Podebrad kasal tim, kolik lidi zabil". Zabiti lide byli komunisticti zlocinci a dnes jiz krome par uplne zabednenych jedincu z ceske kotliny kazdy vi, ze nejlepsim pritelem komunistu byl prave Vaclav Havel.
V tu chvili Josef Skvorecky zaradil zpatecku. Po par letech za svou poslusnost dostane od Havla Rad rudeho lva se srpem a kladivem (tak nejak by se mel prihodne jmenovat). Je az fascinujici sledovat, jaky vliv mel Vaclav Havel na sve okoli i v dobe, kdy ani on sam nemohl cekat, ze bude prezidentem. I kdyz i to je sporne. Mozna to cekal. Nekdy v te dobe zacal Tigrid se Milanem Schultzem a Lidou Rakusanovou udajne dumat, kdo na Hrad po prevratu. A v te dobe prijeli do Toronta Ctirad Masin s Otou Rambouskem "k pohovoru" - o negativnim Havlove stanovisku nevedeli, o tom vedel jen Skvorecky a jeho blizci.
Takze zacaly prutahy a zdrzovani. Knizka pry nemuze mit vic nez 150 stran, jinak na tom nakladatelstvi prodela, ale hlavni starosti Skvoreckeho bylo (dle vzpominky Ctirada Masina): "Co tomu rekne Praha?!?!?!" Od kdy emigranty zajimalo, co k cemukoliv rekne Praha? Na coz mu Ota Rambousek rekl: "To vis, Josefe, to neni kecani o damskych prirozenich" - a v jednom z nasledujicich dopisu mu to zopakoval i pisemne.
Jako prvni zdrzovaci taktika bylo predani rukopisu Vere Rollerove, ktera (podle Oty Rambouska) "vylozenymi podrazy drzela rukopis mesice a drzi snad dodnes". Mimo tema tohoto clanku by si autor rad prisadil poznamkou, ze Vera Rollerova byla az do nedavna sefredaktorkou torontskych novin Novy domov. Novemu domovu jsem behem poslednich let poslal nekolik stovek clanku k moznemu zverejneni - nebyl zverejnen ani jediny. Mohu si za to ale sam, protoze me clanky se nikdy nevyznacovaly devotni psi oddanosti k Vaclavu Havlovi a polistopadovemu rezimu v CSFR (CR), coz byl zakladni predpoklad zverejnitelnosti. Nastesti dalsi emigrantske zahranicni noviny a casopisy timto fundamentalistickym presvedcenim netrpely, a tak si na nedostatek publikovanosti nemohu stezovat a Novy domov tak zustava i po desitkach let jedinymi novinami, kde jsem si nikdy ani neskrtl (a uz asi ani neskrtnu). Prave naopak - vyse uvedene nezabranilo Novemu domovu, aby v minulosti neuverejnil dva clanky, kde jsem byl ruzne hanen a zesmesnovan, protoze pry nechci chapat, jaka je ted v CR bezvadna svoboda a demokracie. Nebylo uvedeno moje jmeno, ale byl jsem popsan tak dobre, ze mne dost lidi poznalo (a poslalo mi kopii clanku se slovy: "Co to o tobe Novy domov zase pise?"). Vzal jsem to usmevem. Clanky napsal (nebudu ho jmenovat, aby to bylo fair ) maly obtloustly chlap s puvodne zrzavymi, ted uz asi sedivymi vousy, co ucil na univerzite ve Waterloo neco o nervovych systemech.
Druhym uzasnym trikem bylo vytvoreni kadrovaci komise. Komisi predsedal Josef Skvorecky - sedela komise v cele mistnosti za dlouhym stolem potazenym cervenym suknem a meli nad hlavami prispendleny napis z penoveho polystyrenu "Se Sovetskym svazem na vecne casy!"? Pili u toho mineralku ze zelenych lahvi? Nevime to jiste, ale na mysl mi to prislo. Prisedicimi soudci z lidu a kadrovaky byli Vilem Hejl, Lumir Salivar a Ota Ulc. A ted si ti ctyri zaslouzili vejlupkove, jejichz pocit vlastni dulezitosti ocividne zcela zatemnil jejich lidskou soudnost a dustojnost, zacali mezi sebou vymenovat mnohostrankove psane posudky k Rambouskove knize a o Masinech vubec. Tyto kadrove posudky si pak vzajemne kopirovali a posilali a ty se tak zachovaly na vecnou pamatku jako dukazy o marnosti veskereho snazeni. Des a hruza! Posudky byly jasne psany s dopredu domluvenym zaverem - zamitnout. I pouzite vyrazy si byly podobne!
Lumir Salivar (bratr Skvoreckeho manzelky) vytvoril dvoustrankovy kadrovy posudek, ktery je zajimavy uz jen tim, ze se snazi (s cilem ospravedlnit zamitnuti vydani Rambouskova rukopisu) zpochybnit historicke udalosti v Masinove rodine, at uz v pripade Masina-otce nebo Masinu-synu. Podle Salivara je "hrdinstvi Masina-otce diskutabilni". Auvajs! Pripada mu zavazne, ze matka bratu Masinu byla kratce po valce v KSC. Divi se, ze se tam nepise o jejich sestre Zdene, ktera se mnoho let pote vdala za komunistu. To jsme se rozbehli s tim kadrovanim, co? V dalsim odstavci Lumir Salivar pochybuje o cinnosti Ctirada Masina, v dobe jeho vezneni v jachymovskych dolech, tim ze vysvetluje principy fungovani geiger-muellerova citace. Neni nad to byt vecnym ceskym odbornikem!
V zaveru Salivarovy sekyrarske slohove ulohy autor zpochybnuje i umysl uteci za hranice a krouti hlavou nad utekem prostorem vychodniho Nemecka - "jina svedecka vypoved chybi" - jako by nebyl presvedcen, ze se to vubec stalo! Celkove jeho posudek pusobi dojmem, jako kdyz dnesni americti Demokraté pouzivaji "talking point" s navrhnutymi body a dokonce slovy, ktera maji v televizi pouzit. Takze i Salivar si bere pouceni z Havlova dopisu a na zaver beduje nad podrezanym estebakem a zbytecnym zabitim ridice auta. Dokonce navrhuje, ze by Ctirad mel rici, kde udelali chybu. Ze by se snad Masinove meli omluvit? Je to pry "syrovy material, ktery by dodal prilis mnoho munice Praze". Ooo, ta Praha, ta nasim kadrovakum tak velmi lezela na srdci! Jen si sednout a plakat!
Dalsim soudcem je Ota Ulc, ktery vyprodukoval ctyri a pul strany invektiv a sarkasmu s ohrnutym hornim rtem - a dokonce to sam nazyva "souhrnny soud". I on jako by pochyboval o tom, co vsechno prozil otec Masin i o tom co prozili jeho synove. Proc? Shodnost veci, ktere kritizuji Salivar a Ulc je uplne zarazejici - asi sedeli v jedne lavici a jeden od druheho opisovali - dovedete si predstavit jinou moznost? I Ulcovi se nelibi historie otce Masina, tak jak se Salivar zabyval geiger-muellerovym citacem, tak se Ulc pro zmenu rozvasni nad "tehdy jeste neexistujicim magnetofonem" a snazi se zesmesnit ruzne sceny z vypraveni prirovnani k inspektorovi Clouseau, pripadne vetou: "Az k neuvereni." Ve vzacnem duetu se Salivarem poklada Ulc identicke otazky, zda Masinove byli ve Vietnamu, matka ve strane, atd. a temer identickymi slovy jako Salivar Ulc tvrdi, ze vydanim knihy by si Skvorecky uskodil, "nahral rezimu na smec", "poskytl rezimu prilezitost zdiskreditovat 68 Publishers, ale i exil jako takovy". Smarjapano - snad proto se autor techto radku sam nikdy nepovazoval za exulanta, ale vzdy jen za emigranta. (Exulant odesel, aby se vratil - emigrant odesel, aby se nevratil a mel Prahu navzdy na haku.) Vyrazu "co tomu rekne Praha?" Ulc ve svem pamfletu nepouzil.
Vsobecny Ulcuv zaver je, ze "rukopis poklada za naprosto nevydatelny". I on doporucuje (na to museli dostat nejaky vzor - podobnosti je prilis mnoho) vyjadrit "pochybnosti" - o cem porad chteji pochybovat? Ulc se boji, ze nyvemu ceskemu ctenari by v knize vadila "ne immoralita, ale spis amoralita" - hmmmmm! I on se nezapomene zminit o odsouzenihodnem podrezani estebaka ("treba to byl slusny clovek, tata od deti" - panenkomarijaskocicka!) a o strelbe do ucetniho Rosickeho - vzdyt i Havlovi se to nelibilo, ze ano?
Cele zasedani tehle komise je korunovano dopisem Josefa Skvoreckeho Otovi Rambouskovi ze dne 3. unora 1989, kde mu sdeluje, ze komise rozhodla knizku nevydat - "tenhle dopis jsem odkladal, protoze se mi do nej nechtelo" a odvolava se na Hejlovo "naprosto odmitave stanovisko". Vilem Hejl byl v te dobe uz po smrti - proc to nesvest na nej, ze?
Knizka nakonec vysla v Praze v roce 1990, v nakladu 50 tisic vytisku - nakladu, o kterem si 68 Publishers mohli nechat jen zdat.
V temze roce 1990 dostava Josef Skvorecky od prezidenta CSFR Vaclava Havla Rad bileho lva III. tridy (to je jen takovy maly lev, lev treti tridy), bez retezu. Pouze Rad bileho lva I. tridy je s retezem. To aby bylo jasno. Stejne vyznamenani III. tridy dostala i Zdena Salivarova-Skvorecka. A bylo hned jasne "co tomu rekla Praha".
Anglictina ma uslovi "give them enough rope" ve smyslu "dejte jim dostatek provazu, oni uz se obesi sami". Napada mne to v tehle souvislosti proto, ze nevim, zda to mel Josef Skvorecky, legenda ceske literatury, zapotrebi se tahle historicky znemoznit podlezanim Vaclavu Havlovi. Ctirad Masin se o tom vyjadril takto: "Naskyta se otazka, kdo mel vetsi prospech ze Skvoreckeho cinnosti, padla totalita a nebo dlouhodobe zajmy naroda?"
Rozhodnete sami. Triclennou komisi kvuli tomu tvorit nemusite.
----------
Zdroje:
Dopis Vaclava Havla Josefu Skvoreckemu, 16/12/87
Posudek Lumira Salivara na knihu "Jenom ne strach"
Posudek Oty Ulce - Rambousek: Jenom ne strach
Dopis Josefa Skvoreckeho Otovi Rambouskovi, 03/02/1989
Odpoved Oty Rambouska Josefu Skvoreckemu, 22/02/1989
Dopis Ctirada Masina Vaclavu Havlovi, 25/08/1996
Krochnu s sebou, Ota Rambousek, 68Publishers - 1978
Jenom ne strach, Ota Rambousek, Nezavisle Tiskove Stredisko v Praze,1990
email korespondence mezi Lumirem Salivarem, Martinem Vadasem a MFDnes, 27/06/2005
--------------
Rosta
-------------