Jara Filipa jsem mel moc rad. A jsem si jist, ze to bylo oboustranne. Kdybych byl zenska s peknou prdeli, tak bych byl urcite Jarovou tajnou (a platonickou) milenkou.

Zdenek Seliga napsal "Jaro bol na Teba Ross napojeny tak, ze si bol jeho najlepsim nahravacom, nadhadzovacom..."

Ano, nadhazoval jsem, co mi sily stacily. A to napojeni trvalo mezi osmi az dvanacti hodinami denne poslednich 4-5 let, predtim, nez byly vynalezeny mikrovlnky to bylo min, ale taky to bylo podstatne. Rano jsem prisel k pocitaci a Jaro uz tam byl na ICQ a zdravil me "ahoj Rossi" i kdyz se podepisuju vzdycky Rosta. A kdyz uz jsem nemohl a byl jsem zhnusen celym sme-l, byl to zase Jaro, ktery mne presvedcoval, abych se na sme-l vratil, protoze Jaro, byt sam American (dusi, presvedcenim a pristupem k svetu), miloval Slovaky laskou nebyvalou a pravou a odmital nad nimi zlomit hul (i kdyz ja sam bych tu hul o ne asi prerazil - i polobotku pouzil!).

Byly ovsem chvile kdy i Jaro uz nevedel co s tim ma delat. V dobe ke konci Meciarovy vlady byl uz v takove depresi, ze jsme se vazne zabyvali myslenkou na Jarovu emigraci. Uz jsem to mel vsechno nachystane, promyslene a domluvene a kdyby Meciar znovu vyhral volby, tak by se nad Petrzalkou odehrala akce, nad kterou by izraelsky Mossad s jejich airliftem etiopskych Zidu do Izraele jen blednul zavisti a Jaro by byl tady u nas na Floride a pracoval by tu v jednom televiznim studiu. A vzhledem k zasadnimu rozdilu mezi kvalitou lekarske pece na Slovensku a tady v Americe by s nejvetsi pravdepodobnosti byl jeste mezi nami. Jenze pak vyhralo SDK a Dzurinda a Jaro byl naplnen novou nadeji, ze uz vsechno bude dobre. Dnes vime, ze to neni dobre a ze to takhle dopadlo. Keby bolo keby ... tak byl nekdo jiny v nebi a Jaro na Floride. Skoda. Dzurindovo nedomrle vitezstvi prispelo k Jarovu predcasnemu konci - jakkoliv to zni nelogicky.

I dum uz mel tady Jaro vyhlednuty, tady v jedne oblasti, Hunter Creek se to jmenuje... zasoboval jsem ho mapama a prospektama, fotografiema i videama, cast sice vasimi svobodnymi a demokratickymi postami neprosla (kolik vy tam jeste porad musite asi mit fizlu?), ale neco prece. Poslal jsem mu treba VHS videopasek ktery jsem natocil ja sam, u nas na plazi, jak sumi more, zabery jak jezdime v Everglades na airboats, a tak. A kazdy den jsem se Jara ptal "uz to prislo?' a vzdy odpoved byla "jeste ne", poslal jsem ho se zeptat na postu, tam mu rekli ze pro nej nic nemaji a tak jsem nakonec vyrobil a poslal druhy pasek, ktery mu prisel letecky v rekordnim case 3 tydnu. A za dva mesice na to mi prisel ten puvodni balicek zpatky z bratislavske posty, jisteze otevreny a doskubany a polepeny s poznamkou, ze adresat si to nevyzdvihl ani po pisemne vyzve.

Vetsina z vas vi o ptakovinach, ktere jsme vyvadeli verejne, jako to s tim, ze jsme se pohadali - to byl kompletne Jaruv napad a on to taky cele reziroval a celemu sme-l padala brada jak si po letech zrejmeho kamaradstvi dokazeme nadavat. Meli jsme ovsem i akce takrikajic soukrome. Jaro treba mel velice rad Randy Newmana a snil o tom, ze by s nim hral a natocil par pisnicek, pocitalo se s tim, ze v Bratislave. Ano, nejen Breiner muze nahravat s Kikiriki Kanawa, Jaro Filip mel velke mezinarodne nahravaci plany - a uz v docela pokrocilem stavu!

A ja jsem tam mel taky figurovat jako - ted se drzte - jako producent! To se nase diskuse vyvijela asi takhle:
"Domluv to Rossi, ale ja chci abys byl taky u toho."
"A na co? Na nic hrat neumim, a notu neudrzim, ani kdybych ji mel privazanou na zadech!"
"Budes producent!"
"Co je to producent?"
"Ten to vsechno ridi!"
"Jo, to jen ten chlap, co pri nahravani stoji ve studiu z druhe strany za sklem, muzikantum velice radi jako to maji hrat, i kdyz on sam neumi ani brnknout a po nataceni jde s pany umelci do hospody na obed a nechavaji se tam fotit v soudruzskem objeti a ta fotka je pak na obalu cedecka a nikdo nevi, kdo to je?"
"Jo presne! Ty uz jsi nekdy byl producent?"
"Este ne - ale mam pocit, ze bych chtel byt!"
A tak jsem to vsechno domlouval, a uz to bylo vsechno na spadnuti, a uz jsem taky mohl brzo byt i tim producentem, a i do Bratislavy jsem chtel prijet a tam uz jsem nebyl od zacatku srpna 1968 - a ted najednou nebudu. Producentem. A ani uz nechci byt...

Ale v nekolika pripadech jsem byl i Jarovym spoluautorem - Jaro, ktery se s oblibou chlubil, ze dokaze zhudebnit i telefonni seznam, totiz zhudebnil, nahral a sam nazpival nekolik mych textu, z nich nejpamatnejsi je "Cirkus odjizdi.." - demo verze mam porad tady na pocitaci.

Vzdycky jsem mel vyhrady k Mullerovym textum, pripadaly mi nedospele, neumele a casto uplne psychoticke (a pozdeji se me vyhrady v plnem rozsahu potvrdily). Tvrdil jsem, ze pouzivat Mullerovy idiotske texty k Jarove muzice je jako nacurat nekomu do polivky, ze je to uplne znehodnoceni jeho muziky - ale Jaro - ta svata duse - na Mullera nenechal dopustit. Na me nalehani si konecne zacal psat sve vlastni texty a myslim, ze nekolik z nich v posledni dobe i nahral, nahravky nemam, ale texty nez je sel nahrat mi poslal.

Cele tydny jsme probirali jeho muziku, kdyz nahraval "Ten co hraval s Dezom" - od kazde pisnicky mam nekolik demo-variant a u nekterych i jen hudebni podklady. Od prvniho okamziku jsem mel rad pisnicku "Syn nosi moju tvar" - prestoze to byl Mulleruv text (i Jaro uznal, ze to mel Muller vyjimecne svetlou chvilku) a snazil jsem se ho presvedcit, aby to byla titulni pisen celeho alba. Naopak text pisnicky Lejdy Daj jsem oznacil za hovadsky a dobe poplatny - na cemz trvam dodnes (v takovych pripadech se Jaro vzdy na tri az ctyri hodiny urazil a nemluvil) - a chtel jsem (to uz jsem trenoval na "producenta"), aby ji nahral jako orchestralku, to je prece krasna melodie! Pak jsem k tomu dokonce sam napsal anglicky text, nikoliv o Diane, ale o mori a vetru a vlnach a pisku na plazi, a perfektne to pasovalo i do rytmu, ale ne - ta Mullerova zrudnost se objevila na CD - Jaro ho nechtel popudit...

Jaro kdyz nahraval pisnicky, tak mi vzdy vsechno temer okamzite posilal v MP3 - a tak tu mam neco pres 2 gigabajty muziky v ruzne rozpracovanych stadiich, od filmove hudby z Rivers Of Babylon, pres Ceresne co nakonec zpivala Hegerova ve filmu Pelisky (i cely film Pelisky nase mikrovlnky a T-1 prenesly pres ocean!), pres stare nahravky "S vetrom o preteky" az po podklady k nahravkam, co pravdepodobne zustaly nedokonceny.

Jaro byl nadherny pritel - prosazoval mne vsude a chvalil daleko vic, nez jsem si kdy zaslouzil. Moje prastene basnicky se objevily (jiste jen diky Jarovi, jinak by to prece neproslo) v Apropo TV, Telecvokingu a jeste v jakemsi jejich show. Moje pseudopovidky a komentare se (zase jiste jen diky Jarovi, jinak by to prece neproslo) objevily na nultem slovenskem casopise Sietovka (http://www.sietovka.sk). Jaro mne predstavil i vetsine svych slovenskych kamaradu a znamych - vzdy s katastrofalnim vysledkem. Napred mlady Simecka (urazil se a vic se se mnou nebavil - sel se cpat susenkama), Strasser (urazil se a vic se se mnou nebavil, to ze jsem ho chtel nechat obesit, neni pravda!), Hrib (urazil se a vic se se mnou nebavil, dostava dodnes hystericke zachvaty, kdyz slysi me jmeno), Pistanek (ten se na mne urazil jeste pred tim, nez jsem vubec promluvil, jen slysel co jsem zac - fikanej chlap!), Traubner (toho jsem kvalitne urazil uplne nezavisle na Jarovi, jeste predtim nez mne stacil predstavit), Markovic (toho nekdo varoval, asi Breiner a uplne se odmitl se mnou bavit, tudiz jsem nikdy nemel moznost ho urazit) a jakysi Mikulas Dzurinda (toho jsem se jen zeptal, proc psal tu basnicku o viteznem februaru, nic vic! - no a co myslite? Urazil se a vic se se mnou nebavil!). Akorat Jara jsem nikdy neurazil a nikdy jsem to ani nemel v umyslu. Jara jsem mel moc rad. Jaro byl muj pritel. Pocitam, ze ode dneska bude kazdy byvaly komunista (dnes SDK) Jaruv nejlepsi pritel a bude o tom mluvit u pultiku s mikrofonem, jak on uz byl zaslouzily pritel, kdyz jeste hral kapitana Jana Nalepku a tak vselijak. To je vsechno v poradku - to byli oficialni pratele, kteri se objimali po volbach - ja jsem byl jeho dlouholety TCP/IP pritel vysoko nad oceanem - a kdo nevi co je TCP/IP pritel tak nevi co to pratelstvi je...

Oooo cele hodiny bych mohl vypravet, jen kdyby jste mne nechali... ale bylo by to mooooc dlouhe a tohle melo byt kratke. Tenhle konec jsem uz v jedne povidce pouzil, ale pouziju to znova, protoze jsem se o tom bavili a Jarovi se to moc libilo.

Bydlim u more a az umru, tak mne spali a popel rozprasi do more - jen doufam, ze vitr z more nenafouka muj popel pozustalym zpatky do tvari, jako se stalo v tom legracnim filmu Big Lebowski. Rozplynu se v mori a nic po me nezustane. Muj duch se bude vznaset v tristi nad keys a budu strasit turisty a delat na ne "bu bu bu" a vecer se budu prochazet po plazi - peace on the shoreline - a pak si jako ten duch sednu do pisku a budu se divat na slunce jak zapada do more - obrovsky ohnivy kotouc klesa ze svetlemodre oblohy, uplne citite ty slunecni erupce, ten zar a ohen a postupne se blizi k absolutne cistemu a definovanemu horizontu a pomalu se ten zhavy a salajici kruh nori do vody... ... a ja budu cekat, az zasyci...

A pujdu pomalu po plazi ... a Jaro uz tam bude. A uz to bude vsechno znat...

"Vitej Rossi...!" rekne mi.

Rosta