Nevim jak vam, ale me se libi, kde ziju. Spousta zelene, zelene nekdy jakoze civilizovane, travicka zelena, nekde mene civilizovane, to kdyz mame na mysli neproniknutelne dzungle z palmetta a mangrove. A nad tim modra obloha a na obzoru zaliv a za nim otevrene more. A klid a mir, obzvlast pro nas, kteri zijeme v boondocks...

V sobotu rano neni vzbuzeni zarizeno prostrednictvim mistni stanice K-ROCK, kterou mam nastavenou na svem budiku, ale spim dokud se mi chce, ci dokud mne neprobudi vrzani kolibriku, kterym se rika hummingbird, piskani jesterek pod oknem, nebo blafani psat kousek dal u sousedu - a nebo pokud se nevzbudim sam, protoze se mi chce jit curat. To znamena, ze klimatizace je nastavena prilis nizko.

V sobotu rano jezdime nakupovat. Profrcime okolo reklamniho billboardu s napisem: "Paradise! Straight ahead... and a million miles away.. Welcome to Englewood!" a uz jsme v nasem mestecku, ktere ma rozlohu sto ctverecnich mil a kde v lete bydli asi 15 tisic lidi a v zime (to prijedou Kanadani) okolo 100 tisic lidi.

Jezdim rad nakupovat, ono uz to vlastne neni nakupovani, je to takovy sobotni ritual. Napred jedem do banky "Hi Ross! Hi Marie! - Hi Stevie!", kde oni znaji nas a my zname je, pak vedle do Publixu, potom na druhou stranu do K-martu, ale to ne vzdycky. Pak nasedneme zpatky do auta a jedeme na postu podivat se co mame ve schrance. Z posty jedeme do SaveALot, pak na jih po 776 zpatky smerem domu, u Starvin' Marvin nabereme benzinu a jedeme az k Fresh Produce, coz je vlastne takovy farmers market, kde maji cerstve ovoce a zeleninu za velice lacine ceny. A pak uz zbyva se stavit na zpatecni ceste jen ve Winn Dixie a muzeme jet domu.

Driv kdyz jsme prijeli treba do Publixu, tak jsme si sel stoupnout k regalu s novinama, a nez manzelka objela s nakupnim vozikem cely obchod, tak uz jsem precetl vetsinu pocitacovych magazinu (ktere neodbiram), prolistoval nove Guns&Ammo a zjistil co je noveho ve swimsuit issue casopisu Sports Illustrated - ano i ja se zajimam o sport, a zbezne prosel nove paperbacky - ano, vyslo nove vydani The Godfather - k 30. vyroci puvodniho vydani. Hned jsem si to koupil.

Posledni dobou ale zacinam mit dojem, ze vsechno co ctu uz jsem cetl kdysi davno predtim, a tak chodim s manzelkou a tlacim vozik. Ono se taky soustavne zlepsuji ruzne marketingove techniky - napriklad "ochutnavky". "Ochutnavka" to se v Cesku prosim nedela - protoze v Cesku se plati i za pouziti zachodu. To je jiny svet. Ochutnavka funguje tak, ze v obchode - cimz se mysli americky obchod o rozloze 500 krat 500 metru nejmin, ne ty vase hokynarstvi, "strategicky" rozmisti ochutnavaci kiosky (tak 5-6 na obchod) na vyrobek ci jidlo, ktereho chcete prodat vic. Idea je, ze kdyz si k tomu cuchnete, tak si to spis koupite.

Tudiz vlezete do kramu, hned u vchodu se muzete zadarmo zvazit (to je ta vaha, jak jsem jim ji pred 2 lety pretrhl, od te doby furt funguje) a zadarmo zmerit krevni tlak (ano, pani Tutenkamenova, taky zadarmo, svine kapytalystycky) v takove te veci, co do ni strcite ruku, ono to udela fufufu, zmacne vam to loket a rekne, ze mate nizky tlak nebo tak nejak. Zacatka vlevo a prvni ochutnavaci kiosek - cesnekovy kubansky chleba, ktery si muzete namocit v olivove a zeleninove omacce. Pani prodavacka - kazdy ten kiosek ma sveho "nabizece" - se usmiva aniz musi - "cemu se ti lidi v obchode tak porad usmivaji?" ptal se nedavno navstevnik z CR - "kdybys tady zil porad, tak by ses taky usmival, ne?" "No jo, asi jo" .

Chleba beru, omacku odmitam a jdeme dal. Nakladam nejaky nakup co manzelka porucila a uz je tu dalsi s neobvykle vypadajici pizzou. "No chicken? No fish?" tazu se podezrivave a jsem ujisten, ze nikoliv. Pizzu beru - spokojene zvykam a dostavuji se prvni pocity blaha... Dalsi stanek v protejsim rohu jsou meatballs, taky italskeho stylu, rovnez pozito s prijemnym pocitem a zapito vzorkem praveho Florida grapefruit juice. Hned vedle je dalsi kiosek, ale protoze uz jsme v sekci seafood, tak tam jde pouze manzelka, protoze ochutnavka je kalamari, coz je chobotnice a to ja prosim nepapam.

Nasleduje dalsi nakladani flasek s napoji a bedny toho a krabice tamtoho (vedeli jste ze bezny Publix ma na vyber z 75 druhu pasty a 19 druhu oliv?) a uz se blizi ochutnavka kde maji "Italian sandwich" - coz znamena, ze to je takovy ultraveliky rohlik rozrezany zboku a v tom je zmacknuto nekolik druhu salamu, sunka, rajcata, pepr, paprika, olivy a takove jine dobre veci. Vynikajici...

A okruh se blizi ke konci a tesne pred pokladnami je posledni ochutnavka a to je cheese-cake, neboli dort ze syra. Opet chvalihodne. Kdo to vsechno chce dorazit salkem kavy, tak to je az za pokladnami...

U pokladen jsou zajimavi balici (packers), co vam nakup bali a davaji do papirovych sacku a pak to vezmou a cely ten vozik vam odtlaci az na parkoviste k autu, kde vam to pomuzou nalozit vsechno do kufru. V naproste vetsine to jsou stari panove, ve veku 70 let a vic. Bile hlavy jako jeden, na predloktich vzdy neco vytetovane, veci jako USMC, USAF, USN nebo USS Sullivan nebo tak nejak. Napred jsem si rikal, ze to je smutne, ze tak stari lide a jeste musi pracovat v tak vysokem veku za minimalni mzdu 6 dolaru na hodinu. A bylo mi jich lito. Pak jsem ale prisel na to, ze temer kazdy z techto duchodcu jezdi na "smenu" v Lincolnu Towncar Cartier Edition a je jim celkem putna, kolik si tam vydelaji. Oni tam totiz delaji protoze se nudi, ne proto, ze by potrebovali penize.

A tak jsem si rikal, ze jednou, az budu starsi a penize mi budou fuk, tak taky pujdu do Publixu balit nakupy do papirovych pytliku...

Rosta