Dneska rano jdu od auta z parkoviste, pekne naprimenej, protoze mne boli zada, a vtom jsem si vsiml pick-up trucku od firmy, co dela postriky proti termitum, komarum a cervenym mravencum a tak podobne... a v momente jsem mel flashback - takovou nekolikavterinovou vzpominku - a vratil jsem se nazpet 32 let a jeste neco a byl jsem v Madarsku.

A byla polovina srpna 1968, tako okolo sedmnacteho nebo osmnacteho. Stal jsem na kopci jmenem Gellert a dival jsem se dolu na mesto a na Dunaj. Dole byl pekny bily most, my lingvisti jsme vedeli ze to je Erszebet hid, ale pitomci z CSSR tomu rikali "Alzbetin most". A ted uz si nejsem jist, jestli z tohohle mostu nebo nejakeho jineho vedla presne uprostred odbocka (takze to melo tvar pismene T s kratkou nozickou - jako na tom moste v Hiroshima) na ostrov uprostred Dunaje, kde bylo termalni koupaliste a takove lazne (no asi jak si v socialismu predstavovali lazne). A dalsi lazne byly primo pod kopcem Gellertem, takove starsi a ty ty lazne se jmenovaly taky Gellert.

A jeste jeden most tam byl, takovy stary retezovy, jak se jmenoval nevim, ale pry ho stavel pan Eiffel, ten co postavil Eiffelovku a zaroven tam postavil i stare pestske nadrazi, co vypadalo jako jedno stare nadrazi v Praze - ktere to nevim, ja jsem byl vickrat v Budapesti nez v Praze. A vyjezd z toho stareho retezoveho mostu koncil pode mnou, pod temi temi hradbami do kruhoveho objezdu a uprostred toho kruhoveho objezdu byla z kvetin vysazena obrovska ruda hvezda se srpem a kladivem. Jestli ta hvezda tam porad jeste je? Asi ano. A cele mi to seshora pripadalo jako ten hruhovy objezd ve Washingtonu, D.C. za Lincoln Monument za mostem co vede do Arlington Cemetery - za tim mostem, co ma na zabradli ty zlate sochy tlustych koni, urcite to znate. Me to tak pripadalo, ale tehdy jsem jeste nevedel ze me to tak pripadalo, protoze tehdy jsem jeste ve Washingtonu nebyl a nevedel jsem, ze me to mesto bude jednou moc sympaticke.

A na druhe strane reky byla oskliva budova parlamentu, co vypadala jako budova britskeho parlamentu bez Big Bena - coz jsem ovsem tehdy taky nevedel. Lidi, co nikde nebyli toho obvykle hodne nevi - byl to i muj pripad. Kdo nic nevi - nic ho nesere. I ja jsem byl tehdy spokojen.

A vedle nas, na takovem druhem vrcholku tehoz kopce stal velky kostel, ba primo chram, svateho Stefana, nebo Istvana, taky uz nevim. Svaty Stefan je v mych vzpominkach spis spojen s malym ostruvkem Sveti Stefan na jadranske pobrezi - mozna tech svatych Stefanu bylo vic, co ja vim? Vedle byly hradby s vezickami se strechami ve tvaru legracnich homolek, asi jako Smurfs - ti modri trpaslici - jenze tyhle byli bile - a to se jmenovalo Rybarska basta. Duvod jsem taky uz zapomel. A jeste tam byla takova velka budova, pry to byl nejaky arcibiskupsky palac, snad tam sidlil kardinal Mindszenti, nevim - i kdyz Mindszenti tou dobou zil v Mariazellu. A zase jsem tehdy ani nevedel, kdo to je Mindszenti a co je to Mariazell a ze to jednou budu vedet a budu tam...

A v dalce byla z toho kopce videt nejaka vyrazne socialisticka stavba a tam jsme se vypravili eventualne taky a on to byl Nep Stadion - takova madarska varianta stadionu na americky fotbal a pak jsme jeli do Vidam Parku - coz byl zase madarsky Disneyland - coz jsem tehdy taky nevedel. Ale jizdy na drevene housenkove draze se mi libily a jizda na malych voziccich strasidelnym domem taky.

A na druhy den jsme jeli zpatky domu a v dedinach jmenem Tata a Tatabanya byly za ploty udelanymi z rakosu ruske tanky a rusti vojaci, co v tech jejich rajtkach vypadali nasim ocim moc divne, temer srandovne, a divili jsme se proc je jich v tom Madarsku tolik - a zase jsme tehdy nevedeli, ze za 3 dny tihle vojaci presunou sve tabory a kasarny do Ceskoslovenska. Tehdy jsme nic nevedeli a nicemu nechteli uverit. A meli jsme radost, kdyz jsme byli na Gellertu a bavili se cesky, tak k nam prisel Madar a chvili si s nama povidal lamanou nemcinou a vyjadroval velike uznani pro Dubceka - no jo, byl rok sedesat osm a vsichni si mysleli ze to Dubcek opravdu mysli dobre - i my. A tak nam jeho "Dubcek-gut" udelalo radost.

A pak jsme jeli zpatky pres Bratislavu - bylo to jednou jedinkrat, kdy jsem byl v Bratislave, a bylo rano 20. srpna 1968 a uz jsem tam potom nikdy nebyl, proto je mi Bratislava cizi, nezname a exoticke mesto, asi jako Ulan Bator nebo Pchongjang.

Ale abych se vratil k tomu parkovisti dneska rano. Ten nakladacek na postrikovani termitu a mravencu mel na zaprasenem zadnim cele korby napis PEST CONTROL, coz je presne jak jsou tyhle firmy tady oznacovany. A nekdo mu prstem pred to PEST napsal "buda". Bylo mi to uplne jasne. Tady nekde prosel pred chvili Madar...

A i s tim Dubcekem je mi to dnes jasne - i madarsky: Lofasz a seggedbe, Sanyikam! Kurvák vére folyjon patakokban!

Rosta