Zvonil jsem na Liberty Bell...
Ross Hedvicek

V sobotu jsem byl v Disneyworldu. Ja vim, neznalkove z Ceska asi krouti hlavama, a nechapou proc se jezdim divat na Mickey Mouse. Jenze to je to - jsou to neznalkove. Disney rozsiril sve tematicke parky nejen o safari a futuristicke oblasti, ale pomahaji i v oblasti vzdelavani populace. Idea za tim je, ze kdyz se neco nacpe teenagerum do tech jejich tupejch hlav popularnim zpusobem, ze toho tam utkvi vic nez ze skoly. A tim padem maji v Disneyworldu i misto zvane Liberty Square, venovane historii Spojenych statu a stoji tam, mimo jineho, i kopie radnice ve Philadelphia, a je v ni zajimave museum zvane The Hall of Presidents a na namesti pred radnici stoji historicky Liberty Bell. Tedy kopie.

Pokud vim, tak tahle kopie je bud jedina nebo jedna ze dvou, protoze si pamatuji, ze jeden Liberty Bell staval na schodech Treasury Department Building na vychodni strane Bileho domu a ten original by mel byt porad ve Philadelphia. Ono se rekne kopie, ale Americani berou tenhle kopirovaci business smrtelne vazne - v Hall of Presidents jsou ve vstupni hale portrety vsech presidentu a u kazdeho je prisroubovana mala medena cedulka pravici, ze kopie byla porizena s autorizaci Bileho domu a historicky certfikovana Smithsonian a s pouzitim National Geographic Society technologie.

A i ten zvon byl takhle posichrovane certifikovany - jen tak tam stal a zvonit se na nej nedalo, protoze tenhle zvon neni ten houpaci a ten dingdong, nebo to kladivo co uvnitr visi tak jen tak viselo a zadny provazek od toho nevedl. Oni taky nenechaji na ten zvon nikoho zvonit, a nebo ne kazdeho vandraka. To je taky zalezitost, ktera se tu v Americe bere strasne moc vazne - a hlavne tady na Jihu - Jih, to je ta prava Amerika. Vezmete si treba vlajku Spojenych statu. Ta vlaje uplne vsude - v zadne jine zemi na svete neuvidite tolik dobrolne vyvesenych statnich zastav jako v Americe - a dobrovolne zduraznuji proto, abych odlisil vyvesovani praporu nakladaky komunalnich sluzeb v komunistickych a post-komunisticky zemich.

A tak si tam ta vlajka Spojenych statu vlaje a plapola vyvesena obycejnymi lidmi a nenarizena zadnym vyborem ci komisi - a vecer se musi sundat. A ted to prijde: Pri sundavani vlajky se vlajka nesmi dotknout zeme a musi se slozit predepsanym zpusobem do takovych pravouhlych trojuhelniku a pak se ten trojuhelnik da pod levou pazi - nikoliv pravou a odpochoduje se. Sundavat vlajku taky nesmi kazdy vandrak, tento ukol je davan temer vyhradne osobam, ktere "been in service" a jeste tam hraje roli rank a seniority. U nas to delava Fred Jeffers. Fred byl v Air Force a rika ze byl "crew member", ze byl kicker. Kicker je neni zadny fotbalista, ale ten co vykopava (odtud to oznaceni) palety ze zasobami zezadu z rampy z letadla, kdyz je treba nejaky air-drop. Nikdo to nezpochybnuje, je mozne ze dostal svuj ribbon za fifty bombing runs za shazovani palet s konzervama MRE (Meal Ready to Eat). Dneska je vsechno mozne - kdyz muze byt Clinton Commander in Chief, proc ne?

A i kdyz jsem nebyl ani kicker, ani jsem "bombs away!" jedinou bombu, tak zazvonit mne nechali. Prisla strazna zenska s pistoli a walkie-talkie a vytahla jasne nepouzivany remen s takovou smyckou na konci a ten nasadila na ten maly konicky valecek pod tou bambuli, ted kdyz jsem to videl uz je mi jasne, ze je to konicke, tedy nahore uzsi, proto, aby ten remen nepadal, ale naopak tam dobre drzel. Podala mi remen a zacala salutovat. Mirne jsem se rozkrocil a zaprel svych 6'7"a 330 lbs, protoze jsem cekal odpor, ze to bude nejaka vaha, pac ten zvon je obrovsky.

Odpor tam byl minimalni, co mne ale prekvapilo, byl ten zvuk a jeho sila. Vibrace toho zvuku znely vzduchem jeste aspon minutu potom. To snad ani nebyl zvuk - to byl HLAS! Byl to hlas, ktery rozeznel usi i dusi. Bylo to neco nad cim clovek chvili premyslel. Strazna, ktera salutovala celou tu dobu, zase pripazila, cukla remenem, ten spadl, smotala ho do rulicky a odpochovala. A to bylo vsechno.

A pak jsem sli do The Hall of Presidents. Tam zase maji takove filmove historicke show o historii Spojenych statu bezici na 7 platnech - neco ve stylu co Spielberg delal na novy rok 2000 a promitali to na schodech Lincoln Memorial - mozna jste to videli v televizi, pokud jste se nedivali na Mrazika. Je to takovy polokruhovy kinosal asi tak pro tisic lidi, nabito natriskano. A skoncil asi 30 minutovy film a promitaci platno se zvedlo a objevilo se jeviste, kde byly rozestaveny figuriny vsech americkych presidentu - od Washingtona az po Clintona a nekteri z nich meli kratky projev - pokud byl k dispozici originalni hlas, tak tam byl originalni hlas. Bylo to jako Madame Tussaud Museum smrncnute Disneym - protoze ty figuriny se hejbaly, byla to Disneyho "animatronics" technika, takze kdyz tam mel i Clinton krakty projev, tak nejen ze znel jeho pravy hlas, ale i otviral usta a delal grimasy a hybal rukama jako to on delava normalne. Panoptikum ad ultimo.

Predtim ovsem nam vsechny presidenty radne predstavili, jak treba "president George Washington!!!" a figurina George Washingtona pokynula rukou a kyvla hlavou. Tisic lidi na to hledelo s otevrenyma hubama a nerikalo nic, ale kdyz doslo na Reagana, a ozvalo se "prezident Ronald Reagan" tak se v sale, zirajicim na pohyblive voskove figuriny ozval okamzity potlesk, coz se nestalo ani predtim ani potom. Potlesk to byl dostatecne silny a dlouhy, ze uz jsme predstaveni Bushe ani neslyseli. Pak uz jsem na to s otevrenou hubou ziral i ja a tim padem splynul s davem.

A pak uz byl konec. Cele show i s filmem trvalo asi hodinu. Vylezl jsem z hlediste zpatky na Liberty Square a zdalo se mi, ze ten zvon porad jeste zni...

Rosta



BACK