Predstavte si scenu - duchodce lezi na lehatku na lanai (to je takova zasitovana veranda za domem), cte si posledni knizku Michaela Crichtona jmenem Timeline, a zaroven premysli, co by sedlo lip, zda sklenice vychlazeneho ruzoveho zinfandelu, nebo sklenice sauvignon cabernet a nebo sauvignon blanc. Duchodce zna a miluje californska vina... scena nastinena a osvetlena.

Crichton pise s typickym mixem fakt a fantasie o cestovani casem, uplny balsam, uplny zinfandel a uz uvodni citaty "Anyone who is not shocked by quantum theory does not understand it." (Niels Bohr, 1927) a "Nobody understands quantum theory." (Richard Feynman, 1967) mi vnasi klid do duse a usmev do tvare a hlavou proleta vzpominka na Milose Mlcocha, dnes nejspis profesora v duchode nekde v Cesku, ktery mi pred lety poslal jako darek nejakou ceskou knizku s poznamkou, ze vi, ze "i pres znalost ciziho jazyka, to bude vzdy CESKA KNIHA po ktere sahnu vzdy prvni a kterou budu schopen plne vychutnat" . Zajimave, ze lide kteri maji o vecech nejmensi poneti, maji vzdy nejvetsi tendenci veci vysvetlovat a ceskem pripade dokonce UCIT... lidi jsou ruzni...

Coz mi pripomina... Vcera jsem dostal dloooouhy dopis (ja mam dlouhe dopisy rad) z Ceska od pribuznych a ze pry "zavolej nam" (to vis cesti setrilkove), tak jsem zvedl telefon a volam (poprve v nasi vzajemne historii). Povidam si s bratrancem, on mne zve na navstevu k nim, ja ho zvu na navstevu na Floridu a mi vypravi mi vtip. Ze pry jaky je rozdil mezi tim co si muze dovolit duchodce z Ceska a duchodce z Floridy. Ze pry oba dva si muzou zajet kdykoliv do Prahy. Po chvili premysleni jsem to pochopil, tak jsem se zasmal. A zeptal jsem se kde je jeho manzelka, ktera vlastne napsala ten mily dlouhy dopis. Pry lezi a ze pro ni zajde - vratil se s vysvetlenim, ze je prilis unavena na to, aby prisla k telefonu, ze by se mnou velice rada mluvila, ale ze nekdy jindy. Tak jsem se rozloucil, nechal ji pozdravovat a zavesil.

Co mi pak ale vrtalo hlavou bylo, kde je ta logika toho, byt prilis unaven, na to aby jeden prisel k telefonu? A vypravel jsem to svemu synovi, kdyz prisel domu. A kluk se zamyslel a povida mi cesky se svym americkym prizvukem (u nas doma se musi mluvit cesky, udrzujeme tradice): "Tati, ze se na ne nevyseres! To jsou lidi z jineho sveta! To si nepamatujes streca zelatovskyho?"

Pamatoval jsem si. To kdyz jsme byli se synem na navsteve v Cesku v roce 1995 (prvni a na dlouhou dobu asi posledni navsteva, zklamani bylo prilis velke) tak jsme uplnou nahodou potkali manzelcina stryce, a podle toho ze bydlel v Zelatovicich, tak jsme mu rikali "stryc Zelatovsky". Velice se k nam hlasil a okamzite dohodl nasi navstevu u nich doma v patek, protoze v sobotu jsme odletali zpatky domu. Souhlasili jsme, ale uz dalsi den jsme dostali vzkaz ze se nase navsteva rusi, protoze v patek ma stryc schuzi na obci na kterou zapomel - je v Zelatovicich starostou. Takze jsme nakonec nesli nikam.

Co mi na tom nebylo jasne je ta logika. Kdyby mi zatelefonoval treba Eskymak, ktereho jsem pred 25 lety znal, tak vstanu z postele a jdu k telefonu. Kdyby ten Eskymak byl ohlasen na navstevu, tak ma jeho navsteva prednost pred jakoukoliv schuzi, uz jen kvuli tomu, ze vim, ze po navsteve se Eskymak odebere zpatky za polarni kruh a dalsich 25 let ho neuvidim! Na to jeden nemusi rozumet quantum theory, aby pochopil ten problem s tim, jak cas leti a co je dulezite a co ne. Ovsem v Cesku je to jinak. Tam je vsechno jinak.

A tak jsem tam lezel na tom lehatku a v ruce mel ten ruzovy zinfandel, ktery nakonec v tom rozhodovani zvitezil. A z palmy vedle lanai sletli dva mali ptacci s dlouhymi ocasky a sedli si na travnik na druhe strane site, ale snad jen metr od me hlavy - nehybal jsem se, tak jsem byl pro ne cool. Urcite jsou to ti sami ptacci, co vcera hroznymi Red Baron nalety do travniku upozornili mou manzelku, ze v trave za ni je had blackie - nijak zvlast nebezpecny had, ale furt had. Zasalutoval jsem jim (pomalu, abych je nepoplasil) a tise na ne piskl. Oba se na mne podivali jen jednou stranou hlavy - tak jak se slepice diva na letadlo, parkrat praskli temi dlouhymi ocasky a po chvili se vratili zpatky na palmu.

Pripadalo mi to dulezite.

Rosta